Od druhé poloviny padesátých a s různě dlouhými přestávkami do osmdesátých let 20. století probíhal výzkum pralesovitých rezervací též pod vedením prof. Dr. Ing. Miroslava Vyskota, DrSc. z tehdejší Katedry pěstování lesů Lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně. Výzkum se soustředil na několik vybraných objektů - Boubín, Bumbálka (Salajka), Lanžhot (Cahnov a Ranšpurk), Plešné jezero a Roštýnská obora.
V Boubínském pralese byly v roce 1961 vytýčeny po spádnici přibližně v ose východ-západ dva průřezové pásy o rozměrech A - 229,5 x 10 m, B - 220,5 x 10 m. Na nich byly provedeny podrobné analýzy dendrometrické a studie přirozeného zmlazení (VYSKOT 1968a). Opakovaná měření proběhla v letech 1969 a 1975 (VYSKOT 1976, 1981). V roce 1986 byly průřezové pásy rozšířeny na plochy o výměře 1 ha a provedena opakovaná šetření dle původní metodiky (STANĚK 1989).
Beskydský prales Bumbálka (Salajka) se stal předmětem výzkumu v roce 1959, kdy M. Vyskot založil 2 TVP po 0,5 ha o stranách 50 x 100 m (VYSKOT 1968b). Opakovaná šetření na těchto plochách proběhla v letech 1965 (VYSKOT 1968b), 1974 (BATELKA 1979, VYSKOT 1976) a 1986 (STANĚK 1989).
Bumbálka (Salajka) 1959 - Vyskotova TVP č. 2
V pralesovitých rezervacích Cahnov-Soutok a Ranšpurk (souhrnně označovaných Lanžhotský prales) započal výzkumnou činnost M. Vyskot v roce 1958, založením TVP o velikosti 1 ha v každé z uvedených rezervací (VYSKOT 1959). Šetření uskutečněná na těchto plochách byla zopakována po 30 letech - v roce 1987 v Ranšpurku a v roce 1988 v Cahnově (STANĚK 1989; STANĚK et BARTÁK 1989).
Roštýnská obora se stala předmětem výzkumu v roce 1977, kdy zde byly založeny tři TVP (2 TVP po 0,5 ha a 1 TVP o velikosti 1 ha). Opakovaná šetření zde byla provedena v letech 1981 a 1985 (STANĚK 1989; VYSKOT 1985).
Ve všech uvedených rezervacích byly na TVP zaměřeny pozice stromů a prováděny analýzy dendrometrické a strukturální a sledován vývoj přirozeného zmlazení.
V rámci své vědecké činnosti na katedře pěstování lesů Lesnické fakulty Vysoké školy zedmědělské v Brně prováděl šetření v rezervaci V Klučí s využitím Vyskotovy metodiky J. Batelka (BATELKA 1975; BATELKA et BOHÁČEK 1976).
