Komplexně pojatý výzkum pralesovitých porostů započal Ing. Eduard Průša, CSc. v sedmdesátých letech 20. století na síti pralesovitých rezervací, vybraných v různých lesních vegetačních stupních a s velikou škálou stanovišť (Bílá Opava, Boubín, Cahnov-Soutok, Doutnáč, Kohoutov, Milešice, Polom, Ranšpurk, Razula, Salajka, Stožec, Žákova hora, Žofín). Stromové patro bylo geodeticky zaměřeno na celých plochách rezervací, bylo provedeno mapování zmlazení, lesních typů, zakládány trvalé typologické plochy pro sledování změn bylinného patra a půdních poměrů, proměřovány transekty za účelem studia struktury porostů atd. Jednalo se tehdy o nejrozsáhlejší šetření v pralesovitých rezervacích jaké kdy bylo u nás prováděno (PRŮŠA 1972, 1974, 1975, 1976, 1977, 1985a, 1985b, 1990; PIŠTA et PRŮŠA 1974; PRŮŠA et HOLUŠA 1976; PRŮŠA et VOKOUN 1984). Některá šetření byla v osmdesátých letech v omezeném rozsahu opakována (PRŮŠA 1988, 1989).
Cahnov-Soutok 1973 - Průšova mapa pralesa
Od roku 1994 do roku 2000 probíhala opakovaná šetření v rezervacích zachycených Ing. Průšou v rámci dlouhodobého projektu „Výzkum dynamiky vývoje pralesovitých rezervací v ČR“, řešeného výzkumným týmem „Modrá kočka“ oddělení ekologie lesa Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Postupně byly prováděny kompletní revize všech původních šetření po cca 20-25 letech. Tato síť byla doplněna o opakovaná šetření na lokalitách zaměřených jinými autory, kteří však využívali původní Průšovu metodiku – Velká Pleš (MOUCHA 1978) a Jiřina (OKÁČ 1984) – a také o nově zaměřené plochy (Diana, Hojná Voda, Lipina, Mionší, Sidonie). Bylo využito též původních šetření dalších autorů – např. z lokality V Klučí (BATELKA 1975; BATELKA et BOHÁČEK 1976).
Uvedeným doplněním byla vytvořena síť 20 plošně sledovaných lokalit, které zahrnují kompletní škálu vegetační stupňovitosti v ČR (tab. 1). Souběžně byl zkompletován soubor původně zaměřených rezervací nebo TVP v rezervacích do jednotného metodického rámce a byla provedena digitalizace prostorových dat, což je základním předpokladem pro další pokračování výzkumu a pro možnost syntézy dílčích výsledků. Část výsledků již byla publikována (ODEHNALOVÁ 2001; VRŠKA 1996, 1997a, 1997b, 1998a, 1998b; VRŠKA et al. 1999, 2000; VRŠKA et al. 2000, 2001a-c; VRŠKA et al. 2001, 2002) a další jsou postupně připravovány k publikaci.
Cahnov-Soutok 1973 - Průšova mapa pralesa (výřez)
Zcela zásadní a neopominutelné je syntetické zpracování výsledků z jednotlivých publikací, vztahujících se k řešenému problému. Tímto problémem se dlouhodobě zabýval náš přední lesnický ekolog a kolega Ing. Igor Míchal, CSc (MÍCHAL 1983).
