1. Zpracování dendrometrických měření
1.1. Výpočet kruhové výčetní základny
Kruhová výčetní základna je počítána standardním výpočtem - viz Program PraleStat.
1.2. Výpočet výškových křivek
Postup při určování výškové křivky - viz Program PraleStat.
1.3. Výpočet objemů kmenů
Určení objemu kmenů je z důvodu srovnatelnosti s původními daty provedeno pomocí hmotových tabulek Lesprojektu z roku 1952 (ANONYMUS 1952). Tabulky nejsou sestrojeny pro všechny dřeviny, a proto byly neuvedené dřeviny přičleněny k „tabulkovým“ druhům dle podobnosti růstových vlastností (viz příloha č.3).
Postup při určování objemu kmenů - viz Program PraleStat.
1.4. Základní dendrometrické výstupy
Vlastní výpočty kruhové výčetní základny, výškových křivek, objemů kmenů a tabelární syntézy jsou prováděny programem PraleStat (verze 0.4), pro tvorbu grafů je používán program MS EXCEL. V základní výstupní sestavě č.1 se sleduje počet stromů, výčetní základna, zásoba podle tloušťkové třídy, druhu dřeviny a stádia rozkladu ležících kmenů proměnného výběru. Jedna sestava platí pro jeden prales a rok. Výstupní sestava č.2 porovnává stav proměnného výběru kmenů v několika časových řezech měření stejného pralesa. Sledují se počet, výčetní základna a zásoba pro všechny tloušťkové třídy dohromady.
2. Zpracování typologických šetření
2.1. Zpracování fytocenologických zápisů
Pro zpracování terénních dat jsou jednotlivé přístupy voleny individuálně podle charakteru datového souboru. Vyjma zhodnocení stavu v době šetření je snahou posoudit dynamiku vývoje lesních fytocenóz. Hodnocena je příslušnost fytocenologických zápisů resp. TTP k syntaxonům curyšsko-montpellierské školy (MORAVEC et al. 1995, NEUHÄUSLOVÁ et al. 1998) a k jednotkám typologického systému ÚHÚL (ANONYMUS 1971/1976, OPRL pro danou PLO aj.). Pro fytocenologické zápisy jsou zpracována Ellenbergova ekočísla (ELLENBERG et al. 1992, jako prostý průměr z nenulových hodnot daného Ellenbergova faktoru) a zastoupení ekologických skupin rostlin („ESR“) (PRŮŠA 2001). Mezi opakovanými fytocenologickými zápisy jsou vypočteny kvalitativní indexy podobnosti (S?RENSEN 1948 in MORAVEC et al. 1994, JACCARD 1901 in MORAVEC et al. 1994). Pro ukládání a pro přípravu ke zpracování fytocenologických zápisů je použit databázový software Turboveg for Windows 1.98a (HENNEKENS et SCHAMINÉE 2001). V terénu použitá klasifikace je převedena do databáze podle následujícího klíče:
- 1 – Stromy nadúrovňové, tj. stromy vyšší než stromy hlavní úrovně.
- 2 – Stromy hlavní úrovně, včetně stromů, které zasahují zřetelně svými vrcholky do patra úrovňových stromů (pokud nelze dobře vylišit stromy 1. a 2. třídy - označení 1,2).
- 3 – Stromy podúrovňové, vyšší než polovina výšky stromů hlavní úrovně, ale svými korunami nezasahující zřetelně do souvislé vrstvy korun stromů úrovňových.
- 4 – Dřeviny podúrovňové s druhy stromovitého vzrůstu a keře od výšky 1,30 m do poloviční výšky stromů úrovňových.
- 5 – Dřeviny nejvýše 1,3 m vysoké. Toto patro dřevin se dále dělí na:
- 5.1 – jedinci jehličnanů s jedním bočním prýtem, jedinci listnáčů bez děložních listů:
- 5.1a – jedinci vyšší než 20 cm;
- 5.1b – jedinci nižší než 20 cm;
- 5.2 – semenáčky, tj. jedinci jehličnanů s děložními jehlicemi a bez bočního prýtu a z listnáčů jedinci s děložními lístky.
U bylinného patra vegetace je použito adekvátní 6. patro – Herb layer. Podobně mechové patro je zapsáno jako patro 9. – Moss layer. Forma převodu do značné míry ovlivňuje kvalitu výstupů (zejména u ordinačních přístupů, nikoli u klasifikace TWINSPAN, kde jsou používány tzv. nepravé druhy – „pseudospecies“). Pro tvorbu synoptické tabulky, výpočet fidelity („Phi“ koeficient – cf. CHYTRÝ et al. 2002) jednotlivých druhů, případně pro určení druhů diagnostických, konstantních a dominantních a pro numerickou klasifikaci TWINSPAN je použit software Juice 6.0-6.2 (TICHÝ 2002). Vyjma přístupů klasifikačních jsou využity také ordinační techniky. Ordinační analýzy jsou zpracovávány v programu Canoco for Windows 4.5 (grafický výstup CanoDraw for Windows 4.0) - ter Braak et Šmilauer (2002). Postupy přímých i nepřímých ordinací (zejména DCA, RDA, CCA) vyhovují vyjma právě uvedeného pramene také metodikám Lepše et Šmilauera (2000) a Herbena et Münzbergové (2001). Jako „proměnná prostředí“ (v širším pojetí dle zmíněné literatury) jsou vyjma expozice, sklonu a nadmořské výšky využívány také příslušnost ploch k typologickým jednotkám, roku zpracování, či ke stadiím vývoje porostu. Jednotlivé proměnné prostředí jsou statisticky testovány nástroji programu Canoco for Windows 4.5 (test Monte Carlo).
2.2. Zpracování pedologických dat
Půdní analýzy jsou zpracovávány v akreditovaných laboratořích Agentury ochrany přírody a krajiny ČR standardními postupy (ZBÍRAL 2002, 2003, VALLA et al. 2002 aj.). Z následujícího přehledu užívaných laboratorních analýz jsou v konkrétních případech vybírány takové, které jsou vhodné pro daný půdní typ či diagnostický horizont: půdní reakce (aktivní i výměnná - KCl), oxidovatelný uhlík (titračně), ztráta žíháním, celkový dusík (Kjeldahl), kvalita humusu (Q 4/6 spektrofotometricky), přístupné živiny (výluhem BaCl2 - Ca, Mg, K, Na, +Al, Fe,+ P výluhem Mehlich II; nově veškeré přístupné živiny +Al, Fe výluhem Mehlich III), sorpční komplex a výměnná acidita, výluh 2 M HNO3 a lučavkou královskou pro stanovení obsahů rizikových prvků (+Al, Fe; Hg spekrometr AMA), aktivní Al podle Sokolova, mikrobiologické a biochemické rozbory (jen pro nadložní humus a organominerální horizont - dynamika dusíku, respirační aktivita, celulózový test, živný agar, škrobový agar, Thorntonův agar, Jansenův agar, Ashbyho agar). Zrnitostní složení je z pohledu dynamiky půd charakteristikou relativně stabilní (dle Bluma et Varallyay 2004 změny v řádu > 103 let), rozbory jsou prováděny především u nově zařazených půdních profilů – pipetovací metodou (frakce nestandardně: > 0,25 mm, 0,1-0,25 mm, < 0,05 mm, < 0,01 mm, 0,002 mm, 0,001 mm). Větší počet stanovení je potřebný pro následné vyhodnocení (trojúhelníkový diagram Němečka et al. 2001 apod.) a pro možnost srovnání výsledků se staršími rozbory. Na základě kvantitativních a kvalitativních ukazatelů jsou zhodnoceny půdní poměry lokality. Charakteristiky půd jsou vztaženy k ostatním složkám ekosystému (rámcem jsou obvykle jednotky typologického systému ÚHÚL) a porovnáním s předcházejícími šetřeními je posouzena dynamika půdních vlastností.
3. Porostní struktura a textura
Hodnocení struktury porostů se provádí dle stupnice patrovitosti lesních porostů podle Zlatníka (RANDUŠKA et al. 1986) a opatřuje se slovním komentářem. Změny v distribuci vývojových stadií a fází se hodnotí s ohledem na jejich počet, velikostní rozpětí, jejich dynamiku a opatřují se slovním komentářem.
4. Základní mapové výstupy
- Podrobná mapa stromové situace zkoumaného porostu v měřítku 1:1000 (stromy rozlišené dle dřeviny a růstového/vitálního charakteru s popisem tloušťkové třídy, vymapované nárosty, lesní typy, trvalé výzkumné a typologické plochy, transekty)
- Přehledové mapy změn ve vývoji zmlazení, distribuci vývojových stadií a fází, typologické mapy apod.
- Plány transektů
