V roce 1919 byly ustanoveni první tzv. konzervátoři ochrany přírody. Jednalo se o odborně vzdělané občany, zpravidla učitele biologie (od univerzitních po učitele základních škol), kteří se dobrovolně začali věnovat otázkám ochrany přírody, osvěty studentů i veřejnosti a výběru území, která by měla požívat statutu právní ochrany. Vůdčí osobností rodící se institucionální ochrany přírody se stal Rudolf Maximovič, který začal konzervátory systematicky řídit pod hlavičkou Ministerstva školství a národní osvěty. Jeho zásluhou byly zpracovány návrhy prvního zákona o ochraně přírody. V období 1922-1938 bylo do českého parlamentu podáno celkem pět návrhů zákona o ochraně přírody. Návrhy zahrnovaly i zřizování tzv. přísných (tzn. bezzásahových) rezervací zejména v pralesních porostech. Ani jeden návrh nebyl parlamentem přijat. Sám Rudolf Maximovič kladl velký důraz na pralesní rezervace jako na národní dědictví. I přes neúspěšná jednání v parlamentu se mu podařilo připravit alespoň tzv. „silvestrovský výnos“, který 31.12.1933 vydalo právě tehdejší Ministerstvo školství a národní osvěty. Jednalo se o první oficiální soupis přírodních památek, kde byla zdůrazněna jejich hodnota pro výchovu mládeže i význam pro stát a doporučována jejich návštěva. Na seznamu převažovaly pralesovité lokality a významné geologické útvary.
Postupně i další majitelé vyhlašovali na svých majetcích lesní rezervace. Často se uplatňoval důvod zachování dobrého loveckého revíru, ve kterém byl klid (např. prales Mionší jako tokaniště tetřívků), ale nezřídka již šlo o vědomé zachování alespoň zbytku přírodě blízkého lesa, jako ukázky člověkem minimálně ovlivněného ekosystému (Žákova hora, Ranšpurk atd.). V roce 1938 bylo takto deklarováno 142 rezervací, přičemž stejně jako v roce 1933 převažovaly zbytky přirozených lesů („pralesů“) a zajímavé geologické útvary (Strejček et al. 1983).
Druhá světová válka přerušila veškeré snahy o vytvoření právního prostředí pro ochranu přírody. Válečné období, kdy byly uzavřeny vysoké školy, využil fytocenolog doc. RNDr. Ing. Alois Zlatník, učitel na lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně, k terénnímu průzkumu zbytků přirozených lesů a sestavil návrh komplexní sítě lesních rezervací pro Moravu a Slezsko, sledujíce reprezentativní zastoupení všech lesních typů i lesních vegetačních stupňů. Přestože byl návrh zpracován písemně, po válce se nikdy nepodařilo tuto síť komplexně vybudovat.
V období po komunistickém převratu v únoru 1948 byly veškeré aktivity i v ochraně přírody zcela zpolitizovány a prosazovány pouze účelově jako nástroj prezentace komunistické moci.
