1. Charakteristika studovaného objektu
1.1 Lokalizace a širší územní vztahy
Kapitola obsahuje popis polohy zájmového území z hlediska okolních lidských sídel a územně správního členění, údaje o správě lesních porostů, údaj o celkové rozloze zájmového území a dále příslušnost území k přírodní lesní oblasti (PLÍVA et ŽLÁBEK 1986).
1.2 Historie
Z historických údajů o vývoji lesních porostů v zájmovém území se uvádí zejména údaje o druhovém složení lesních porostů během zaznamenaného historického vývoje, údaje o mysliveckém hospodaření, přírodních kalamitách, údaje o případných pěstebních a těžebních opatřeních a údaje o územní ochraně lesních porostů.
1.3 Přírodní podmínky
1.3.1 Geologie
V kapitole je uvedena stručná charakteristika geologického podloží. Využívány jsou geologické mapy ČR v měřítku 1:50 000, vydávané Českou geologickou službou.
1.3.2 Geomorfologie
Kapitola obsahuje stručný popis reliéfu zájmového území, rozpětí nadmořských výšek, popis význačných geomorfologických jevů a zařazení území do systému geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987).
1.3.3 Klima
Z klimatických údajů vztahujících se k zájmovému území se uvádí zejména přehled průměrných srážek v jednotlivých měsících, úhrny srážek za období vegetační a mimovegetační, počet dní se sněhovou pokrývkou, přehled průměrných teplot v jednotlivých měsících, průměrné teploty ve vegetačním a mimovegetačním období.
1.3.4 Hydrografie
Zařazení území do hydrografického systému České republiky, případně charakteristika vodních toků v zájmovém území (VLČEK et al. 1984).
1.3.5 Biogeografie
Zájmové území je zařazeno do rámce biogeografického členění České republiky (CULEK et al. 1995).
2. Geodetické a dendrometrické práce
2.1 Základní technické a programové vybavení
Geodetické zaměření situace lesního porostu se provádí pomocí technologie Field-Map ?(Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, s.r.o., 1999/2004) Při měření je používána sestava kompasového modulu MapStar (Laser Technology, Inc.), laserového dálkoměru a výškoměru Impulse (Laser Technology, Inc.) a terénnního notebooku Hammerhead (WalkAbout Computers). Sledované objekty lesního porostu – stojící stromy, ležící stromy, plošné zmlazení, pařezy, transekt, topografická měření, doplňková měření – jsou postupně zaměřovány a jednotlivě popisovány. V prostředí programové aplikace Field-Map ?se objekty řadí do jednotlivých vrstev, obsahujících právě jeden typ zaměřovaného objektu.
2.2 Field-Map projekt
Jednotlivé vrstvy objektů v programové aplikaci Field-Map jsou zaznamenány ve formátu umožňujícím převod zaměřených objektů (vrstev) do prostředí programu GIS ArcView. Vytvořený projekt tak obsahuje všechny zaměřené objekty zájmové plochy a je roztříděn do jednotlivých tématických vrstev. Projekt tak umožňuje zobrazení a kombinace libovolných vrstev zájmové plochy v požadovaném měřítku. Pro potřeby přehlednější vizualizace mapových podkladů byla vytvořena značková sada obsahující 306 geometrických značek pro stromy. V podobě značky se snoubí aktuální růstová forma stromu, druh dřeviny a dynamika jeho vývoje.
2.3 Měření a popis stojících stromů/kmenů
V metodice se rozlišují pojmy strom a kmen. Strom označuje jedince, který je tvořen jedním nebo více kmeny – např. po rozdvojení, či v polykormonu. Kmenem rozumíme oddenkovou část stromu, se kterou počítáme při výpočtu objemu (výčetní tloušťka přesahuje 100 mm) a která zaujímá svébytné postavení v sociální struktuře porostu, např. kmen ve dvojáku či jeden z kmenů v polykormonu. Zaměřují se a popisují všechny kmeny s výčetní tloušťkou minimálně 100 mm, ke každému z nich se vyplňují tyto atributy:
- identifikační číslo kmene
- číslo stromu – každý kmen je označen „rodným“ číslem stromu, ke kterému náleží, všechny kmeny v polykormonu či vzniklé z rozdvojení tak mají stejné číslo stromu
- postavení kmene v rámci stromu – výběrový seznam „Vícečetnost“ (viz.příloha 2a)
- pořadové číslo kmene – udává se pořadové číslo kmene v rámci stromu (příklad – kmeny ve dvojáku budou mít pořadová čísla 1, 2)
- výčetní tloušťka kmene v 1,3 m nad zemí s přesností na 1cm
- výška kmene s přesností na 0,5 m
- druh dřeviny – výběrový seznam „Druh_dřeviny“ (viz příloha 2b)
- charakter stavu kmene – určuje životní stav kmene, výběrový seznam „Charakter_kmene“ (viz příloha 2c)
- horní tloušťka zlomu nb.pahýlu s přesností na 1cm – určuje se v případě, že má kmen charakter pahýlu nebo zlomu
- charakter tvaru kmene – určuje zvláštní tvarové znaky kmene, výběrový seznam „Charakter orientační“ (viz příloha 2d)
- sociální postavení kmene v rámci porostu – zařazení do zkrácené Zlatníkovy stupnice, výběrový seznam „Sociální_postavení“ (viz příloha č.2e)
- poznámka – doplňující informace o zdravotním stavu apod.
2.4 Měření a popis ležících stromů
Zaměřují se ležící kmeny s výčetní tloušťkou minimálně 100 mm, ke každému z nich se vyplňují tyto atributy:
- identifikační číslo ležícího kmene
- číslo stromu – každý ležící kmen je označen „rodným“ číslem stromu, ke kterému náleží
- výčetní tloušťka (v cm) v 1,3 m délky od báze kmene
- délka ležícího stromu s přesností na 0,5 m
- druh dřeviny – výběr ze seznamu „Druh_dřeviny“ (viz příloha 2b)
- stupeň rozkladu – určuje se stádium dekompozice, výběr ze seznamu „Stupeň_rozkladu“ (viz příloha č.2f)
- původ ležícího kusu – výběr z číselníku „Původ_kusu“ (viz příloha 2g)
- poznámka – doplňující informace
2.5 Měření a popis plošného zmlazení
Zaměřují se souvislé plochy zmlazení dřevin s minimální výškou 0,1 m, každá plocha je charakterizována těmito atributy:
- identifikační číslo plochy zmlazení
- druhové zastoupení dřevin; zastoupení je udáváno v % počtu jedinců každého druhu dřeviny
- hustota jedinců ve zmlazení, zaznamenává se průměrný počet jedinců na m2
- průměrná výška areálu zmlazení s přesností na 0,5 m
- poznámka, uvádějí se informace např. o ochranných opatřeních obnovy, poškození, původu obnovy
2.6 Měření a popis pařezů
Zaměřují se pařezy - oddenkové části kmene s kořeny, které zůstaly po pádu stromu a jsou vysoké maximálně 1,5 m. Každý z nich se charakterizuje těmito atributy:
- identifikační číslo pařezu
- druh dřeviny – je-li možné rozpoznat – výběr z číselníku „Druh_dřeviny“ (viz příloha č.2b)
- průměr pařezu (v cm) na řezné ploše
- původ pařezu – rozlišuje se pařez přirozeně vzniklý a pařez umělý, který vznikl při těžbě dříví člověkem, výběr z číselníku „Původ pařezu“ (viz příloha č.2h)
- poznámka – doplňující informace
2.7 Měření a popis transektu
Transekty jsou vybírány v nejcharakterističtějších partiích sledovaných objektů v různých vývojových stádiích. Na každém transektu jsou zaměřovány a případně popisovány tyto objekty:
- hranice transektu; vyplňují se atributy šířky a délky transektu
- vertikální profil terénu
- pozice stojících stromů; pozice i atributy jsou známy ze základního měření stromů
- horizontální korunové projekce jednotlivých stromů
- vertikální korunové projekce ve směru sever-jih
- vertikální korunové projekce ve směru východ-západ
- ležící stromy; pozice i atributy jsou známy ze základního měření ležících odumřelých stromů
- plochy souvislého zmlazení; pozice i atributy jsou známy ze základního měření stromů
- vertikální profily souvislého zmlazení
- jedinci zmlazení; vyplňují se atributy druhu dřeviny, výšky (s přesností na 0,1 m) a případná poznámka
- pozice pařezů; pozice i atributy jsou známy ze základního měření pařezů
2.8 Topografická měření
Vyskytují-li se v zájmovém území významné topografické jevy jako vodní toky, slepá říční ramena, periodické tůně, balvanité sutě apod., zaměřujeme tyto objekty dle potřeby a opatřujeme je poznámkami.
2.9 Doplňková měření
Doplňková měření zahrnují takové objekty v lesním porostu, které mohou ovlivňovat vývoj lesního porostu, ačkoli nejsou jeho přirozenou součástí. Jedná se například o lesní cesty či stezky, oplocené plochy proti okusu, stopy po využívání území v minulosti - např. plochy milířů, stopy po těžební činnosti apod. Mezi doplňková měření patří i zaměření objektů, které vznikly v souvislosti s výzkumem lesního porostu, např. pozice půdních sond, plochy fytocenologických snímků, fotografická stanoviště apod. Tyto objekty jsou popisovány atributy dle aktuální potřeby.
3. Typologická šetření
3.1 Fytocenologické zápisy
Data jsou v terénu pořizována zpracováním opakovaných fytocenologických zápisů. Plochy pro snímkování vegetace jsou rozmístěny tak, aby postihovaly co nejlépe stanovištní a porostní poměry lokality, tedy aby spadaly do nejvíce zastoupených lesních typů. Identifikace ploch v terénu je jednoznačná podle lokalizace v mapě stromů. Při opakovaných šetřeních jsou hodnoceny vždy tytéž plochy. Jsou kruhového půdorysu o průměru 25 m, tj. 491 m2. Fytocenologické šetření probíhá obvykle v ? července, zachycen je letní aspekt vegetace. Protože na identických místech jsou hodnoceny také půdní poměry, označujeme tyto plochy jako trvalé typologické plochy („TTP“). Jako klasifikační stupnice vegetace je použita kombinovaná stupnice abundance a dominance Braun-Blanquetova upravená Zlatníkem (1953) in Zlatník (1976). Při hodnocení dřevin je použito třídění pater podle Zlatníka (neuvedeno) in Randuška et al. (1986). Sociabilita není hodnocena. Do patra bylinného jsou podle Randušky et al. (1986) a též dle Plívy (1991) zahrnuty i některé keře a polokeře (např. rody Hedera, Rubus, Vaccinium, Vinca). Nomenklatura cévnatých rostlin je používána podle Kubáta et al. (2002). Mechorosty ani lišejníky nejsou podrobně sledovány.
3.2 Pedologická šetření
Na vybraných trvalých typologických plochách („TTP“) se hodnotí půdní poměry. Po hrubém průzkumu sondovací tyčí na TTP je na zvoleném místě vykopán a popsán půdní profil. K laboratorním rozborům jsou odebrány porušené půdní vzorky. Rozmístění půdních sond (resp. výběr TTP kde budou sondy vykopány) je takové, aby maximálně charakterizovalo půdní poměry lokality. Sondy jsou tak umístěny do nejvíce zastoupených lesních typů (typologický systém ÚHÚL – ANONYMUS 1971/1976, OPRL pro konkrétní PLO). Půdní profily jsou tak obvykle implicitně rozmístěny podél hlavního směru prostorové diverzity půd. Parametry půdních sond a orientace čela sondy v terénu se neliší od standardních postupů (interní metodiky ÚHÚL, REJŠEK 1999, VALLA et al. 2002 aj.). Po vykopání a začištění čela je půdní profil vyfotografován. Zaměřením technologií Field-Map jsou profily lokalizovány do mapy stromů. Při následném hodnocení je tak zajištěna jednoznačná identifikace. Půdní profily jsou při opakovaném šetření vykopány cca 2 m od místa výkopu původních profilů. Před vlastním popisem profilu jsou zaznamenány obecné charakteristiky lokality a údaje vztahující se ke dni hodnocení (expozice, sklon, charakter terénu, datum, počasí). Rostlinný kryt se podrobně nehodnotí – je předmětem samostatného fytocenologického šetření. Popis půdního profilu je standardní (metodiky ÚHÚL, ŠARMAN 1984, REJŠEK 1999, VALLA et al. 2002). Posuzuje se úroveň hladiny spodní vody a hloubka prokořenění (zvlášť hlavní a vedlejší). Odděleně se hodnotí horizont nadložního humusu (na několika místech v rámci TTP). U jednotlivých horizontů se obvykle v terénu zaznamenává: mocnost; hloubka; barva (od roku 2004 kromě slovního popisu také dle Munsellových tabulek – hodnotí se v terénu při aktuální vlhkosti, vhodné je opakované hodnocení suchého vzorku); struktura případně pevnost agregátů; konzistence; obsah skeletu, jeho velikost, tvar případně orientace a původ; vlhkost; novotvary a přimíšeniny; reakce s HCl; přechod do níže položených horizontů (tvar a gradace). Označení horizontů, klasifikace půdního typu a forem nadložního humusu odpovídá platnému klasifikačnímu systému – Taxonomický klasifikačnímu systému půd České republiky (NĚMEČEK et al. 2001). V nutných případech je proveden převod do taxonomie FAO (FAO-ISSS-ISRIC 1998, DRIESSEN et al. 2001) a v případě nadložního humusu do taxonomie Green et al. (1993). Odběr půdních vzorků se provádí dle Rejška (1999) a Vally et al. (2002) (nikoli dle Vyhlášky MZe 275/1998 Sb.). Laboratorně analyzovány jsou porušené vzorky vybraných horizontů včetně nadložního humusu (při větší mocnosti odebírán odděleně pro F a H resp.T, O; při menší mocnosti společný odběr F + H).
4. Mapování vývojových stádií a fází
Mapování vývojových stádií a fází je prováděno na základě terminologického a metodického podkladu prací, zabývajících se tématem vývojové dynamiky (KORPEĽ 1995, MÍCHAL 1983, MÍCHAL et PETŘÍČEK 1989). Standardně jsou vylišována tři stadia tzv. „malého vývojového cyklu“ středoevropského temperátního lesa (dorůstání, optimum, rozpad), včetně jemnějšího členění na fáze. Pokud dochází v některých lokalitách k větším disturbancím, které vybočují z „malého vývojového cyklu“, jsou mapovány s využitím tří stadií „velkého vývojového cyklu“ – les přípravný, přechodný a závěrečný. Pokud se v lokalitách nacházejí jednotlivé plochy s blokovanou sukcesí, jsou takto mapovány a doplňují se poznámkami o důvodu blokování sukcese.
5. Fotodokumentace
V rámci fotodokumentace se pořizuje série směrových fotografií. Místo záběru je zaznamenáno a směr záběru a fotografovaná výseč porostu jsou lokalizovány ve vrstvě GIS.
6. Speciální doplňková šetření
V případě specifických požadavků se provádějí různá šetření pro doplnění celkové charakteristiky sledovaného porostu. Jedná se např. o pylové analýzy, letokruhové analýzy, zoologická šetření apod. Tato šetření je nutno koordinovat s odborníky z příslušných oborů.
