Jsou uvedeny údaje z prací, které v průběhu doby formovaly pohled na uvedenou problematiku. Tou se zabývala řada autorů a při studiu těchto prací je zřejmý myšlenkový posun v čase, který byl dán i stupněm poznání historického vývoje lesů a dynamiky přírodních lesů. Na základě studia četných starších prací a současných poznatků o vývoji přírodě blízkých lesních ekosystémů vznikl uvedený příspěvek.
Ve svém spisku „Prales a les hospodářský“ shrnuje ZLATNÍK (1938) předchozí názory na definici pralesa:
TSCHERMAK (1910) pokládá za prales „ten les, který se dosud nachází v tom stavu, jaký na sebe vzal bez jakéhokoliv lidského zásahu, tedy výlučně přirozeným vývojem jak zemského povrchu, tak na tomto jsoucí vegetace, pod vlivem panujícího podnebí, dále konkurence organismů a jiných, přirozené rozšíření rostlin podmiňujících činitelů.“
RUBNER (1918) uvádí: “Pralesem rozumíme velkou, lidskou rukou nedotčenou lesní plochu nebo přesněji les, ve kterém od nepaměti člověk nijak nezasáhl, nýbrž vznik a zánik jedinců byl přenechán jen a pouze přírodě.“
SCHENCK (1927) označuje za prales „každý les, do kterého ještě nepronikl kulturní člověk za účelem těžby“, neboť prý domorodý Rusín na Podkarpatské Rusi právě tak náleží k pralesu jako jelen, los, karibu a pralesové stromy!
MÜLLER (1929) : „Prales je kulturním člověkem dosud neovlivněná lesní vegetace.“ Podle této definice pak uznává za pralesy i druhotné horské lesy v Bulharsku, které byly původně Turky ze strategických důvodů spáleny a samy opět regenerovaly.
Tentýž přehled, ovšem stručnější a bez vysvětlení, lze nalézt v Naučném slovníku lesnickém (KONŠEL 1940) pod heslem „Prales“.
KONŠEL (1931) ve své práci třídí lesy na pěstěné a nepěstěné.
a) pěstěné lesy rozděloval dále na:
- samorostlé
- založené uměle
b) kategorie nepěstěné lesy, nebo též přírodní lesy pak zahrnovala:
- pralesy, nebo-li přírodní prvotné lesy
- nově samorostlé lesy nepěstěné, nebo-li přírodní druhotné
Podle Konšela není rozhodujícím kriteriem rozlišení těžba, ale pěstění. Les přírodní přestává být přírodním, když se jeho podstaty dotknula ruka pěstitele.
V Naučném slovníku lesnickém uvádí KONŠEL (1940) v jím autorizované části hesla „Příroda“:
„Rozlišujeme tedy dva pojmy: „přírodní“ a „přirozený“. První se vztahuje na původ a zdroj, druhý na odvozené vlastnosti. Je tedy les přírodní založen bez lidského přičinění působením přírody, les přirozený může býti založen člověkem, ale nejsou mu stírány přírodní rysy umělým neb úmyslným tvořením“.
ZLATNÍK (1938) na základě svých zkušeností z Podkarpatské Rusi používá vlastní třídění lesů z hlediska původnosti. Zavedl pojem přirozené lesy, které dále třídí podle míry zachovalosti na:
a) pralesy, tj. porosty, které nikdy nebyly předmětem soustavné těžby a nenesou znaky takové těžby vyjma těžby ojedinělých stromů při cestě nebo okraji lesa, ve kterých nebyla úspěšně prováděna ani sadba ani síje jakýchkoliv dřevin a které nenesou stopy vypásání nebo jsou vypásány jen mírně bez citelného vlivu na stromový dorost.
b) vypasené pralesy - zahrnuje je do kategorie pralesy, ale v těchto porostech se projevuje škodlivě vypásání a to nedostatkem stromového dorostu, změnami v půdní vegetaci vlivem hnojení a zdupávání půdy do dobytčích pěšinek.
c) přirozené lesy těžbou porušené - tj. porosty, z nichž sice značná část kmenů byla vybírána, ale jen pomístně, les nebyl dále pěstěn a byla-li alespoň částečně zavedena umělá obnova, tedy jen síjí domácím semenem. V těchto lesích, pokud byly smíšené, nastala namnoze přeměna v poměru dřevin, tak ze smíšených lesů převážně jehličnatých se staly lesy převážně listnaté; jehličnatý materiál byl těžen více než listnatý a listnáče se mohutněji zmladily. Pravidelné těžby v těchto lesích není, přímé stopy po těžbě většinou zmizely, takže tyto lesy činí namnoze dojem nedotčeného pralesa. Stejně jako u pralesa rozlišuje i zde lesy s různým stupněm vypásání.
Později uvádí ZLATNÍK (KOLEKTIV 1959) následující definice:
a) pralesem nazýváme původní biocenosu, resp. biogeocenosu lesa. U pralesa ve smyslu původní vyspělé biocenosy lesa nejsou patrny rušivé vlivy jakéhokoliv druhu.
b) les přirozený zahrnuje původní i ovlivněné lesy dohromady v případech, že ovlivněný les má druhové složení alespoň kvalitativně přibližně shodné s původním lesem (shoda v kvantitativním zastoupení a v prostorové a věkové skladbě není nutná).
c) les přírodní odpovídá lesu, který vznikl nebo se obnovil výhradně přírodním děním.
HEJTMÁNEK (KOLEKTIV 1959) definuje:
a) prales jako les lidskou rukou od nepaměti nedotčený nebo jen nepatrně dotčený.
b) v dalším textu spojuje význam termínu „prales“ a „přírodní les“.
MÁLEK (1965) se velmi podrobně, na základě studia četných starších prací, zabýval otázkou názvosloví „původnosti“ lesních porostů. Zaměřil se zejména na skladbu lesů:
a) původní skladba lesů (původní lesy, pralesy) - existovala před silnými zásahy člověka do krajiny, tj. před dobou kolonisační. Případné menší zásahy člověka v době před trvalým osídlením, např. pastvou dobytka, těžbou na okrajích pralesů či kolem stezek v pralese, byly patrně takového rázu, že neměly vliv na změnu dřevinné skladby. Skladba dřevin i dnes odpovídá vlastnostem prostředí.
b) přírodní skladba lesů (přírodní lesy) - vznikla přirozenou obnovou v lesích ovlivňovaných člověkem, hlavně v době před počátkem lesní kultury. To znamená, že v lesích nebyla ještě prováděna uměle obnova ani síjí ani sadbou - obnova lesů byla ponechána výlučně přírodě. Ovlivnění člověkem představovala zejména pastva dobytka, hrabání steliva a jiná činnost. Podle intenzity zásahů (pastva aj.) nemusí jeho skladba odpovídat prostředí.
c) přirozená skladba lesů (přirozené lesy) - odpovídá charakteru prostředí, může však být docílena i uměle člověkem (uměle založený les s přirozenou skladbou).
Příslušná terminologie je též předmětem zájmu botaniků (zejména geobotaniků). V jejich pojetí se neuplatňuje podrobnější rozlišování míry ovlivnění lesa člověkem. NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ et NEUHÄUSL (1969) rozlišují:
a) les původní=prales – typ lesa, vyskytující se na určitém místě v člověkem téměř nebo zcela nedotčené podobě.
b) les přirozený – odpovídá svým složením přirozeným podmínkám prostředí (které mohou být pod vlivem člověka).
c) společenstvo původní – fytocenosa, která byla na určitém místě v době před počátkem lidského působení
d) společenstvo přirozené – fytocenosa, na jejímž složení se neprojevuje ani přímý ani nepřímý lidský vliv a nachází se v rovnováze se svým prostředím. Jelikož v současné vegetaci nelze s jistotou zjistit, zda jednotlivé fytocenosy byly ovlivněny či nikoliv, bývá tento termín používán i pro společenstva přirozeným fytocenosám blízká.
VYSKOT a kol. (1981) používají též třístupňové dělení:
a) Slovem prales označují les člověkem neovlivněný, který v tomto pojetí v oblastech s dávným lidským osídlením prakticky neexistuje. Od pojmu pralesa se požaduje nejen vyloučení lidské činnosti, ale též vyloučení stop bývalých změn v jeho skladbě a struktuře jako následek např. požáru od blesku, vyvrácení vichřicí a pod. Lesy takto ovlivněné pak nazývají jako druhotné čili sekundární samorostlé lesy (bez vlivu člověka na jejich vznik a vývoj).
b) Další kategorií lesa z hlediska původnosti je les přírodní - tj. les pralesovitého vzhledu, vyznačující se druhovou skladbou, prostorovou a věkovou strukturou pralesa, avšak může být o něm známo, že byl v minulosti „výběrně“ těžen, avšak zůstala mu struktura různověkého lesa. Skladba a struktura se za staletí upravila do víceméně původního stavu. Je to les, který je zcela dílem přírody.
c) Od přírodního lesa je odlišován pojem lesa přirozeného tj. lesa složeného ze dřevin, které se při určitých ekologických vztazích k podmínkám prostředí a při vzájemných vztazích, včetně kompetičních, mohly zachytit, vyrůst a zmladit a tento proces opakovat bez pomoci člověka. Přirozený les je tedy širší pojem než přírodní les, který je též samostatný, schopný autoregulace. Přirozený les nemusí být starý nebo různověký a může nést stopy lidské činnosti.
MÍCHAL (1983) rozlišuje:
a) porosty neporušené - v plném rozsahu nedotčené lidskými zásahy (pralesy sensu stricto).
b) porosty přírodní - ve svém vývoji ovlivněné lidskými zásahy jen nepodstatně a uchovávající si proto druhovou skladbu a prostorovou i věkovou strukturu. Tyto porosty u nás ztělesňují představu potenciální přírodní vegetace, protože vznikly nebo se obnovily výhradně přírodními procesy. Pokud v nich došlo k vývojovým výkyvům (např. po požáru způsobeném bleskem, těžbou s ponecháním vytěžených ploch přírodnímu vývoji) nelze tyto události po delším časovém období rozlišit.
c) porosty přirozené - v užším slova smyslu (odpovídající německému „naturnahe Wälder“) zahrnují škálu lesů s víceméně přírodní druhovou skladbou, nikoliv však prostorovou a věkovou výstavbou. Ta bývá méně diferencovaná než v b) porostech přírodních. Přirozené porosty byly člověkem více nebo méně ovlivňovány. Byly těženy a vypásány domácím dobytkem a obnovovány buď přirozeně nebo uměle. Protože jsou v nich uchovány přirozené vzájemné ekologické vazby dřevin bez ohledu na intenzitu ovlivnění člověkem, jsou schopny se samovolně obnovovat a bez dalšího ovlivnění by směřovaly samovolným vývojem přímo k porostním typům lesa přírodního.
PRŮŠA (1990) přejímá členění Míchalovo (1983), v některých detailech jej více rozvádí, ale principiálně je jeho přístup totožný s Míchalovým.
PODRÁZSKÝ a kol. (2001) definují základní pojmy následovně:
a) Přírodní les je les bez vlivu člověka (prales) v minulém i současném období. Jedná se tedy o les bez antropických (dnes bez antropických přímých) vlivů, který se vyvíjel a vyvíjí pouze v rámci spontánního vývoje, který lze charakterizovat jako přirozený.
b) Přirozený les je les se zastoupením původních dřevin, jehož struktura a složení byly poněkud člověkem pozměněny, ovšem do té míry, že nebyly narušeny jeho autoregulační schopnosti.
c) Přírodě blízký les je les, který se při absenci lidských zásahů spontánně vyvíjí k vývojově vyspělejším formám. Má polopřírodní druhovou skladbu a sekundární strukturu. Vyznačuje se relativně značnou rezistencí.
d) Samovolný vývoj lesních porostů (ekosystémů) znamená vyloučení veškerých úmyslných lidských zásahů spojených s managementem území a další vývoj jen s uplatněním přírodních procesů a faktorů, byť potenciálně antropicky ovlivněných.
e) Spontánní vývoj lze použít jako synonyma pro samovolný vývoj. Samovolný (spontánní) vývoj se může prosazovat (uplatňovat) v porostech s přirozenou i nepřirozenou druhovou, prostorovou či věkovou strukturou.
f) Přirozený vývoj znamená spontánní vývoj lesních porostů, jež odpovídají stanovišti svojí strukturou i dynamikou, s uplatněním procesů a faktorů odpovídajícím minimu antropických vlivů.
