Výzkum

METODIKA

VYSVĚTLENÍ POJMŮ A ZKRATEK

  1. Zkratky
  2. Pojmy

 

ZKRATKY:

e.s.d.
ekologická skupina druhů rostlin
GIS
geografický informační systém
CHKO
chráněná krajinná oblast
LHC
lesní hospodářský celek
LHP
lesní hospodářský plán
LT
lesní typ
LVS
lesní vegetační stupeň
NP
národní park
NPP
národní přírodní památka
NPR
národní přírodní rezervace
PP
přírodní památka
PR
přírodní rezervace
SLT
soubor lesních typů
TTP
trvalá typologická plocha
ÚHÚL
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem
ZCHÚ
zvláště chráněné území
tl. tř.
tloušťková třída

 

POJMY:

boule
Jakékoli nepřirozené útvary původu nádorovitého, svalcovitého atd. na kmeni. Pokud stromy s boulí nejsou jinak charakterizovány, výpočet výčetní základny a objemu kmene se provádí jako u stojících bez poškození. Toto označení slouží zejména pro orientaci při práci s mapou v terénu.
čtverák
Viz dvoják
dvoják
Jedinec se dvěma kmeny. Pokud je rozdvojení nízko (do 1,8 m výšky kmene), měří se oba průměry a při výpočtech se počítá jako jeden jedinec (počet stromů), ovšem se dvěma kmeny (výčetní základna i objem kmenů). Je-li rozdvojení nepřístupné pro měření:– a oba kmeny mají význam pro výpočet hmot, provádí se odhad výčetní tloušťky a platí údaje v předchozím odstavci. – a oba kmeny nemají význam pro výpočet hmot, uvede se skutečná d1,3 a počítá se jako jeden jedinec a jeden kmen
kmen prohnutý
silně prohnuté kmeny, např. vlivem posunu svahu apod. Způsob výpočtu viz "Boule".
kmen s chůdovitými kořeny
Vytváří zejména SM na podmáčených stanovištích při zmlazování na padlých kmenech, které postupně vyhnívají. Způsob výpočtu viz "boule".
les přírodní
Viz Terminologie
les přírodě blízký
Viz Terminologie
les původní (prales)
Viz Terminologie
ležící kmen
Ležící hlavní kmen stromu nebo jeho část bez kořenové soustavy. Graficky se vyjadřuje značkou stromu a čarou, zachycující ležící kmen. Rozlišují se tři rozpadová stadia ležících kmenů:– tvrdé – lze poznat druh dřeviny, zpravidla ještě s kůrou a relativně zdravým, tvrdým dřevem,– nahnilé – druh dřeviny zpravidla ještě lze identifikovat, dřevo již není v celé délce kompaktní – často hnije např. jádro nebo naopak vnější plášť dřeva (u stromů, které padly zdravé např. větrem a jsou v kontaktu s půdním prostředím), opadávající borka,– rozpadlé – dřevo v pokročilém stadiu hniloby, nelze identifikovat druh dřeviny, kopnutím lze kmen prorazit, často již jen „hrobečky“ s pomístnou vegetací.
pahýl
Již mrtvý stojící strom s chybějící částí hlavního kmene. Za pahýl se považuje zbytek kmene vyšší než 1,5 m. Výška se udává zaokrouhleně na celé metry. Pokud není v databázi výška pahýlu uvedena, počítá se průměrná výška dle grafikonu výšek, neboť chybějící část je zanedbatelná.
pařez
Oddenková část kmene s kořeny, která zůstala po pádu stromu a je vysoká maximálně 1,5 m. V pralesovitých porostech, kde v minulosti došlo k těžbě stromů, jsou místy patrné řezné plochy na pařezech. Takové pařezy jsou v databázi odlišeny a je možno podle nich vypočítat přibližné množství vyklizené dřevní hmoty. Pařezy vzniklé těžbou dříví se neuvádějí v mapě značkou stromu, ale křížkem a slouží zejména pro orientaci v terénu. Dojde-li k úplnému rozkladu ležícího kmene a současně zůstává jeho oddenek (pařez) stále identifikovatelný, značí se též křížkem, i když nepochází z těžby dříví.
paterák
Viz dvoják
pralesovitý porost
Souhrnné označení pro porosty lesa původního, přírodního i přirozeného, jejichž společným jmenovatelem je stanovištně odpovídající dřevinná skladba, alespoň částečně diferencovaná porostní struktura a vyšší podíl odumřelého dřeva než v běžném hospodářském lese.
souše
Stojící strom se zachovalým hlavním kmenem, celý odumřelý.
vývrat
Padlý strom s vyvrácenou kořenovou soustavou. Stadia rozpadu vývratů jsou stejná jako u padlých kmenů.
zlom
Dosud živý strom s chybějící částí hlavního kmene. Výška se určuje od 1,5 m výše. Pokud není výška v databázi uvedena, počítá se průměrná výška dle grafikonu výšek, neboť chybějící část je buď zanedbatelná nebo strom již vytvořil náhradní vrchol a původní ztrátu výšky vyrovnal.